Kateřina Skotalová: Ten vizuální hluk je únavný.

SkotalovaKateřina Skotalová: Ten vizuální hluk je únavný.

Možná jste před časem zaznamenali projekt s názvem „Jiná Praha“, jehož cílem mělo být jednak ukázat Prahu bez křiklavých reklamních polepů ve výkladech obchodů a zároveň ukázat, že s decentní reklamou může Praha vypadat mnohem klidněji a příjemněji. Nejen o vlastních projektech, ale i o práci a životě v Bruselu si s Kateřinou povídal Jirka Sekera.

-Kateřina Skotalová

Vystudovala humanitní vzdělanost na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V současné době pracuje jako web designer v Brusellu, kde zárověň žije.

Je autorkou projektů „Jiná Praha“ nebo „365 ideas project“.

Osobní stránky: www.pigcore.net

 

Pro začátek napiš něco o sobě…

Studovala jsem Fakultu humanitních studií UK – studium humanitní vzdělanosti. Není to škola, kde by člověka vodili za ručičku a říkali mu, co má dělat. Každý student si tam sám postupně vybírá, na co se chce zaměřit. V mém případě to byla filozofie umění a teorie vizuálna, ale dostala jsem se i ke kaligrafii a pár dalším praktickým předmětům…

Živím se kódováním front-endu  a částečně web designem. Kódovat jsem se naučila sama už během školy. Nejdřív jsem nějakou dobu pracovala v Praze a teď už čtvrtým rokem žiju a pracuju v Bruselu, kam jsem se dostala díky svému muži, který tu dostal dobrou práci. Říkala jsem si, že prostě nesmím žít celý život na jednom místě. Není to zdravé pro všeobecný rozhled.

Vlastně jsem tu byla poprvé v den, kdy jsme se sem přistěhovali. Neuměla jsem ani slovo francouzsky, ale za nějakou dobu jsem sehnala místo, kde jsem dodnes – starám se o weby několika menších poboček online car rental firmy. Stránky běží na legacy systému, což je někdy frustrující, ale často je to i pořádná výzva jak nakombinovat věci, abych dosáhla funkce, kterou potřebuji.

-
365 ideas project

Baví tě to?

Práce na webu pro stále stejnou firmu už začíná být trochu monotónní. Pracuju teď proto na vlastních věcech a pomalu se i poohlížím po jiné práci. Přemýšlela jsem i o škole, kde bych se mohla naučit víc o webu, ale nenašla jsem vhodnou. Buď se člověk musí rozhodnout pro programátorsky zaměřený obor nebo pro čistě kreativní obor. Chci se totiž naplno věnovat web designu a zároveň front-endu.

Baví mě objevovat oba tyhle spolu úzce propojené a neustále se vyvíjející obory. Snažím se postupně prozkoumávat i související obory. Momentálně mám třeba „crush“ na typografii. Dělám si custom typografii do šuplíku, časem se snad najde něco, co vypustím ven. Nikdy jsem písmo nedělala a mám z něho respekt až strach. Proto jsem to prostě musela začít zkoušet. Kromě toho se teď taky hodně probírám Google Analytics.

Na web designu se mi líbí, že jen pouhým uspořádáním a hierarchií informací může člověk hodně říct. Spousta lidí si to neuvědomuje a zbytečně přidává „eye candy“ tam, kde nemusí, zatímco mě baví dělat weby co nejčistší a nejjednodušší. Na kódu se mi líbí, že tu strukturu informací odráží – vlastně nejradši kód zkracuju a mažu.

Obecně je na tomhle oboru zajímavé, že se jeho pravidla stále utvářejí. Každý si musí sám najít, co je důležité. Baví mě ty nové věci neustále objevovat. studovat a sama si hledat tu nejlepší cestu. Díky Twitteru, blogům, tutoriálům a čtením kódu jiných se za poslední dva roky fakt hodně učím. Většinu zajímavých věcí, které mi něco dají, sdílím na Twitteru. Vedlejší produkt toho, co se učím, jsou věci, co dělám mimo práci – například 365 ideas project.

-
365 ideas project

Co je 365 ideas project?

Měla jsem problém sednout si a tvořit – a to přestože mám pořád nějaké nápady. Takže jsem si řekla, že každý den musím něco malého vytvořit. Začala jsem kolážemi a do určité míry u nich vlastně zůstala.

Tvořit denně jsem vydržela asi čtyři měsíce. Přes den jsem si rozmyslela a načrtla, co udělám. Večer jsem k tomu sedla, posbírala vhodné materiály a pohrála si s tím nápadem. Po čase to šlo celkem automaticky, ale bylo to dost náročné.
Teď už netvořím tak často, jen když mám potřebu něco ventilovat, zato každému obrázku věnuji víc času. Nejsem ještě ani v půlce. Tématicky jsou jsou to hodně osobní věci, které ukazuji jen skrz pocity. Je to vidět i na názvech – jsou to pocity, které ve mě utkví.

Ze začátku jsem vůbec neměla představu, jakým směrem se to celé bude vyvíjet. Naučilo mě to dostat svoje nápady ven a obecně mi to hodně pomáhá v tom, co dělám. Teď už třeba vím, že pokud jde o kreativní tvorbu, tužka a papír jsou nejlepší nástroje na světě.

Co udělám s obrázky nevím. Pár bylo použitých jako potisk na peněženky pro Retart.sk, ale to je všechno. Bude tam minimálně vidět nějaký vývoj, což bude myslím zajímavé. Asi tam i půjdou najít menší série obrázků, které spolu mají něco společného.    

-
365 ideas project

Doporučila bys Belgii i dalším lidem z oboru?

Webových agentur je tu hodně a už není potřeba pracovní povolení (před dvěma lety ho zrušili). Je tu málo programátorů, ale u front-endu už takový nedostatek nebude.

Ale ne každému se v Belgii líbí. Speciálně na Brusel lidi, co se sem nově přistěhují, spíš nadávají. Ani já jsem to tu ze začátku neměla moc ráda, ale teď to tu zbožňuju. Ani nespočítám, kolikrát jsem porovnávala Prahu a Brusel – a kolikrát jsem změnila názor. Brusel je na první pohled šedé město s pár turistickými zajímavostmi. Stačí ale vejít dovnitř domů, například do muzeí, kterých je tu spousta (třeba nedávno otevřené Magrittovo muzeum). Je tu spousta zajímavých koncertů a událostí. Loni se tu konal Libre Graphics Meeting. Jen je potřeba tyhle zajímavosti hledat a seznamovat se s místními.

Lidi jsou tu mnohem méně vystresovaní a dost otevření cizincům. Vlastně necítím téměř žádný problém s tím, že nejsem Belgičanka – a to dělám v čistě belgickém kolektivu. Kolega je tu často i kamarád a je normální, že tu spolu kolegové tráví volný čas.

Líbí se mi, že se tu lidi nebojí nových věcí. Když třeba kolega objeví nějakou novou aplikaci, hned si všichni vytváříme účty a zkoušíme, co to umí a jestli by se nám to nemohlo hodit. Jsem ráda, že mě tohle naučili. V Česku jsem měla pocit, že jsme zbytečně opatrní a zbytečně nervózní z detailů. Ale tohle těžko porovnávat s nějakými absolutními závěry.

Lokální webová scéna často reaguje na aktuální dění různými projekty, za které není nikdo placený. Například teď – Belgie už přes 250 dní nemá vládu a místní webové agentury v reakci na to vytváří spousty akcí a s nimi související microsites, jako třeba www.beardforbelgium.be/en/ nebo belgiq.eu. V tomhle je web velmi silné médium a náklady na vytvoření takové microsite minimální v porovnání s tím, kolik toho mohou změnit.

Moc ráda bych viděla víc takových věcí i u nás. Myslím, že rozhodně máme na co reagovat. Já jsem se teď pokusila přispět svoji troškou do mlýna s Jinou Prahou.

-
Jiná Praha

Jiná Praha měla poměrně ohlas. Proč jsi ji udělala?

Vždy, když jsem v Praze, praští mě do očí, jak je doslova přikrytá cedulemi na obchodech. Nemám nic proti jejich existenci, ale mám pocit, že už neznáme nic než řezanou reklamu a všelijaké reklamní polepy. Přitom existují krásné vývěsní štíty, custom lettering, a kam se poděly neony?

Obchody křičí, protože jejich majitelé vsázejí na zdánlivou jistotu toho, že když budou křičet na všechny strany, všichni je uslyší. Možná si nevěří, možná je nenapadne, že na to mohou jít jinak. Nevím, proč to tak je, ale nechápu, že to nikomu nevadí. Postupně překrýváme, co je u nás krásné. Navíc při takovém množství poutačů už vlastně nemůže nic dalšího vyniknout, ani samotná reklama…

Chci upozornit na to, že propagace u nás je v praxi zcela neregulovaná. Legislativu v Bruselu jsem sice nezjišťovala, ale vzpomínám si, že před rokem natřeli fasádu domu v naší ulici na fialovo a do dvou týdnů byla přebarvená na jemně žlutou.

Množství reklamy podél ulic, silnic a dálnic je v Čechách tak velké, že už to začíná být nebezpečné. Ten vizuální hluk je navíc únavný a snižuje naši citlivost vůči hezkým, ale subtilním věcem. Lidi si už ani neuvědomují, že máme na vybranou. Pokusila jsem se proto ukázat, jak by to bez toho hluku asi vypadalo. Proces zneviditelňování všech těch poutačů byl uklidňující. Myslím, že i v reálu by Praha s decentnější reklamou vypadala mnohem klidněji a příjemněji.

-
Jiná Praha

Takže ses takhle po vzoru Belgičanů veřejně vyjádřila?

Zajímavá otázka, nenapadlo mě si to takhle spojit. Asi máš pravdu, inspirovala jsem se. Ale vyjadřovat se veřejně k věcem okolo sebe podle mě zdaleka není jen belgická záležitost. Internet je skvělým nástrojem na cestě k fungující občanské společnosti… Češi si sice umějí krásně stěžovat, ale bohužel na nesprávných místech.

Díky za rozhovor.

Foto:
Kateřina Skotalová

Jiří Sekera

https://www.designportal.cz/rozhovory/katerina-skotalova-jina-praha.html

26.05.11