Články

Martin Grosman

Jméno Martin Grosman proběhlo před několika dny médii v souvislosti s jeho vítězstvím v soutěži Master of Crystal. Kromě toho, že je Martin Mistr Křišťálu, je i výtvarníkem, designérem, grafikem, ilustrátorem a také zpěvákem. Má na svém kontě řadu zajímavých prací a tak jsme jej požádali o rozhovor, ve kterém se dozvíte nejen více informací o něm a jeho práci, ale mrknout se můžete i na to, jak vypadá jeho pracovní stůl.

Soutěž Mistr Křišťálu, neboli Master of Crystal, vyhlásila už po dvanácté společnost Preciosa ve spolupráci s Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, za podpory České sklářské společnosti. Cílem této soutěže je prohloubení spolupráce společností skupiny Preciosa především se studenty, ale i absolventy vysokých nebo středních technických a uměleckých škol. Do letošního ročníku se přihlásilo celkem 75 mladých umělců. Pět nejlepších z nich se se svými návrhy probojovalo až do nejužšího výběru. Účastníci měli příležitost se podívat i přímo do výroby společnosti Preciosa a zúčastnit se zde workshopu. Měli tedy ideální příležitost si „osahat“ materiál, se kterým budou tvořit. Vítěz Martin Grosman získal titul Mistr Křišťálu, křišťálovou trofej i šek od Nadace Preciosa v hodnotě 30 000 Kč. 

Následuj ty, kteří hledají pravdu, ale uteč od těch, kteří ji našli.

Gratulujeme k vítězství v soutěži! Přiblížíte nám, jak probíhala vaše cesta od přihlášky až k vítězství v soutěži?

K přihlášce do soutěže mne motivovaly zejména dva důvody. První byl ten, že podobným tématem jsem se v době vyhlášení soutěže ve své tvorbě zabýval. Druhý důvod přišel díky mé práci pedagoga na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodu. Se studenty jsme se během předmětu Navrhování aktivně věnovali návrhům šperků na Mistra křišťálu 2019. Napadlo mne, že bych ve výuce mohl zkusit takový malý experiment a řešit tuto soutěž společně se studenty a představit jim, jak se dá nad tématem přemýšlet a jak při posouvání myšlenky postupovat.

Data pro 3D model mého obličeje jsem pořídil díky technologii, které se myslím říká fotogrammetrie. Výsledek je dosti podobný 3D skenu, ale k nasbírání dat vám stačí pouhý fotoaparát. Poté, co byla získaná data upravena do použitelné podoby, jsem si v 3D programu nechal namodelovat oválný kámen s výbrusem a do něj zasunout můj obličej.

Po nominaci do užšího výběru jsem nechal kámen vytisknout a vytvořil ze silikonu množící formu. Výroba taveného skleněného kamene a jeho výbrus pak zajistil realizační tým Mistra křišťálu 2019 ve firmě Preciosa. Na mne pak již zbývala úloha zajistit výrobu stříbrného lůžka, montáž jehly a usazení kamene.

Dokážete odhadnout, kolik jste strávil nad soutěžní prací času?

Abych pravdu řekl, bylo to méně času, než by se mohlo zdát. Některé úlohy jsem se rozhodl delegoval šikovným lidem, kterým bych tímto chtěl moc poděkovat za jejich čas a pomoc.

Představíte nám blíže, čím se zabýváte?

Žiji v Jablonci nad Nisou. Město a region je známý nejen jako srdce bižuterního průmyslu, ale také jako oblast s vysokou koncentrací výtvarníků, kteří se věnují autorskému šperku. Šperk byl hlavní téma mých studií od střední školy až po magisterský titul. Díky tomuto nastavení je můj fokus namířený zejména do světa autorského, výtvarného šperku. I když se cítím spíše jako výtvarník, design mne přitahuje a snažím si v něm samozřejmě držet nějakou základní orientaci. Vnitřním nastavením tíhnu ovšem spíše k volné tvorbě. Baví mne experimentovat s materiály jako jsou plasty a silikony.

Skrz svou volnou tvorbu se zpravidla snažím glosovat závažnější společenská, anebo environmentální témata. Portfolio mých tvůrčích aktivit je širší. Amatérským způsobem (ale za to s nadšením pro věc) jsem několik let psal a vydával alternativní hudební občasník Kazimír. V minulosti jsem se také věnoval ilustracím, které končily na obalech hudebních nosičů spřízněných kapel, anebo v podobných undergroundových občasnících jako jsem tvořil já.

Vyberete 3 práce, které bychom si mohli blíže představit?

Aspectio

Prostřednictvím autorského šperku jsem se snažil popsat limity, které obsahuje každá prezentace nás samotných směrem k vnějšímu pozorovateli. Portrét naší duše, příběh našeho života, tuto vnitřní podobu známe v celé její celistvosti vždy a pouze jen my sami. Stejně jako zná podobu obličeje uvnitř brože jen její nositel. Každý pozorovatel na nás nahlíží vlastním jedinečným pohledem. Proto bude vnějším okolím rekonstruovaný portrét naší osobnosti vždy subjektivní a u každého odlišný. Bude rozostřený a neúplný. Stejně jako pohled na portrét skrze facety výbrusu.

 

Split LP SCALP a VICTIMS OF HATE

Tuto práci jsem nenavrhoval sám, ale v aktivní spolupráci s Milanem Pospíšilem, který je zkušený grafik a tiskař. Jedná se o LP kapely SCALP, ve které zpívám. Milan je zde bubeníkem. Je to split LP, takže druhou stranu okupuje další kapela. V případě tohoto LP jsou to pražští Victims of hate (V.O.H.). Od začátku jsme chtěli nějak graficky vyřešit myšlenku propojení/spojenectví obou kapel. Na jednu stranu obalu jsme umístili obličeje členů SCALPu a na druhou obličeje členů V.O.H.

Při vytahování obalu z prořezaného přebalu dochází v okénkách k záměně polovin obličejů u členů té kapely, která je na konkrétní straně znázorněná. Po vysunutí, otočení a zasunutí zůstávají vzájemně namíchané obličeje členů obou kapel. Přelepky na vinylu jsou na každé straně vybaveny obličejem složeným z mixu obličejových částí té kapely, která má na konkrétní straně zvukový záznam. Neznalý posluchač si tak musí dát práci s dohledáním interpreta podle fragmentů obličejů jednotlivých členů. Fotky jsme se rozhodli nechat černobílé, typografie pak svou červenou barvou koresponduje s barvou vinylu.

Grostlinná říše

Grostliny se na sklonku roku 2018 a v průběhu roku 2019 začaly vyskytovat v mém ateliéru. Jedná se o evolučně vyspělejší stádium Seschlotin, což jsou mé starší práce podobného druhu, ale primitivnějšího vnitřního uspořádání. I když se grostliny zatím nepodařilo biologicky klasifikovat a ohledně jejich vzniku panuje stále mnoho otázek. S jistotou můžu potvrdit dva poznatky.

Tím prvním je informace o stavebním materiálu těchto náhodných vyskytlin, jehož hlavní složkou jsou velmi netradiční sloučeniny epoxidové pryskyřice, skla, textilie a barevných mikrokuliček od firmy Preciosa. Tím druhým je fakt, že každý exemplář z tajuplné grostlinné říše může sloužit jako malá socha i šperk – autorský šperk.

Máte docela široký záběr — volná tvorba, šperky, grafika, ilustrace… Dá se říct, která oblast vás nejvíc baví?

Široký záběr nejspíš mám, nutné je ale dodat, že kvalita výstupů u některých aktivit je limitována jak nedostatečným vybavením, tak časem, který mi na ně zbývá. Ústřední těžiště mé současné tvorby se nachází někde mezi drobnou plastikou, objektem a výtvarným šperkem. Zde jsem „doma“ asi nejvíce. Ve šperku mne v posledních letech zajímá zejména práce s plasty a silikony. V poslední době cítím ovšem plíživou potřebu obrátit pozornost zpět ke kovu.

Říkal jste, že zpíváte v kapele. Na otázku, kde se odreagováváte a kde sbíráte inspiraci, by tedy byla odpověď „hudba“?

Hudba je jistě velmi důležitá součást mého života. V minulosti to byl zejména svět podzemního hardcore a punku. V posledních letech se ovšem stávám více otevřeným a „měknu“. Odreagování přináší jak tichá meditace při opracovávání materiálu v mé dílně, tak i zběsilá energie, kterou s kapelou produkujeme anebo nasáváme během koncertu. Inspirace pak dost často přichází během prohlídky nějaké velmi silné výstavy.

Jaké vybavení používáte k práci?

Kouzlo práce s plasty tkví v tom, že nepotřebujete žádné speciální vybavení. Zajímají mne spíše speciální a netradiční materiály, se kterými pracuji. Mohou to být různé termoplasty anebo produkty od firmy Smooth on.

Jak vypadá Váš pracovní stůl?

Vaše práce jsou poměrně často k vidění i na různých výstavách. Přiblížíte nám je?

Výstavy z poslední doby, kde jsem měl k vidění své práce, by se s trochou humoru daly popsat jako skromné výstavy nízké prestiže, leč vysoké umělecké úrovně :). Z jiné kategorie je výstavní projekt s názvem Zóna bez hranic, který jistě stojí za zmínku. Šlo o výstavu, která měla za cíl představit ve čtyřech městech 36 současných českých a slovenských šperkařů a šperkařek.

Výstava se během jednoho roku objevila v Jablonci n. N., Praze, Bratislavě a jako poslední město navštívila i polskou Legnici (jako součást programu tamního tradičního festivalu autorského šperku). K výstavě vyšel i pěkný katalog a o kurátorský výběr se postarala Marcela Kindl Steffanová, Mária Hriešik Nepšinská a Tereza Vernerová Volná.

Jaké máte plány do budoucna?

Vždy mne bavilo organizování kulturních akcí a tak se teď rýsuje možnost, že mi do portfolia aktivit přibude i „kurátorská“ činnost u jednoho malého výstavního prostoru v Liberci. Rád bych také dotáhl do konečného stadia sérii šperků z vitrážového skla, na kterých v současné době pracuji.

Jaká čtete oborová média?

Čas od času si najdu cestu na designmag.cz, czechdesign.cz, artalk.cz. Nepravidelně si kupuji kulturní čtrnáctideník A2.

Koho práce sledujete ať už v Čechách nebo zahraničí?

Začnu šperkem. Z mladé generace současných šperkařek je velmi zajímavá komplikovanost struktur rozmanitých prací Markéty Kratochvílové. Z osobností, které působí v našem regionu, mne velmi baví čistá a chytrá tvorba Martina Pouzara. Ze zahraničních autorů sleduji v Norsku žijící holandskou šperkařku Felieke van der Leest a její rozpoznatelný vtipný a hravý rukopis. Fascinuje mne také řemeslné mistrovství prací od Karola Weisslechnera.

Pokud bych měl v rychlosti nakousnout ilustraci, tak bych na světlo světa rád vytáhl pár jmen, která se věnují „metalové“ estetice a nejsou zas až tak moc známá. Baví mne řemeslně skvěle zvládnutý dot styl, kterým disponuje Hugo Silva, morbidní surrealismus DZO Oliviera a temná mystika japonského kreslíře So PineNut. A miluji vše od Shaun Thana.

Kde na Vás čtenáři najdou další informace a kontakt?

Ukázky mých prací najdou čtenáři na webu a kromě toho mám ještě profil na Facebooku.

Do jaké „škatulky“ si vás můžeme na stránce Designeři zařadit?

Obávám se, že z vašich škatulek trochu vypadávám. Z předloženého výběru mám nejspíš nejblíže k ilustraci.

Děkuji za rozhovor

Zdroj a foto: Martin Grosman