Soutěž Mistr křišťálu je neopakovatelná příležitost, říká čerstvá vítězka Klára Mikešová

Vítězkou 13. ročníku soutěže Mistr křišťálu se stala Klára Mikešová s dílem Alchemy. Kláře se podařilo získat tento titul již potřetí, což se zatím žádnému soutěžícímu nepodařilo. Čerstvou vítězku jsme požádali o rozhovor, ve kterém si představíme její vítězný šperk i aktuální tvorbu.

Tématem letošního kola soutěže byla tvorba šperku ze skleněných perliček na téma „Jsem z Křišťálového údolí“. Do užšího výběru soutěže, kterou společnost PRECIOSA pořádá ve spolupráci s Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a Českou sklářskou společností, se dostalo pět finalistek, jejichž práce jsme na Design portálu nedávno představovali.

Můžete si vzít libovolné ingredience, smíchat je v různých poměrech a vytvořit tak nový, nečekaný šperkařský elixír.
Klára Mikešová

Gratulujeme k titulu Mistr křišťálu. Říká se, že obhájit titul je těžší než jej získat. Vám se to podařilo dokonce dvakrát po sobě. Jaký je to pocit?

Spolupracovat na výrobě šperků pro soutěž Master of Crystal je vždycky radost. Je to neopakovatelná příležitost nahlédnout do provozů a dílen, setkat se a nechat si poradit od zkušených lidí v oboru a hlavně být součástí vznikajícího díla od první skici až k hotovému šperku.

Jak se zdá, sklo je společným jmenovatelem vaší tvorby…

Jsem sklářská výtvarnice, designér a interiérový architekt. Přes to všechno, jak široká škála zájmů to je, spojujícím prvkem pro moji práci je vždycky sklo. Sklo je totiž úchvatný materiál, ať už pro své optické vlastnosti, specifika a náročnost při výrobě, tak i dlouholetou českou tradici.

Přiblížíte nám vznik vítězné kolekce Alchemy?

Ráda do svých designů promítám myšlenky, určitá poselství, která na první pohled nemusejí být zřejmá, ale vytváří pro diváka něco navíc, vyvolávají emoci, ať už je to váza nebo šperk. Stejně tak moje nová kolekce Alchemy má v sobě skrytou určitou výzvu, je pozvánkou pro objevování široké palety tvarů a barev českého rokajlu. Ten se u nás vyrábí již spoustu let a vyváží se do celého světa.

Princip designu Alchemy je přitom jednoduchý. Jsou to ručně tvarované skleněné trubičky, které se plní rokajlem. A tady začíná to kouzlo, kdy se člověk může rozhodnout pro jakoukoli barevnou kombinaci, která se mu zalíbí. Při vysypávání také hraje svou roli náhoda, kam který korálek zapadne, jak se pootočí, to vše vytváří naprostou jistotu, že každý kus je originál.

Myslíte, že právě ten prvek náhody, který činí každý šperk Alchemy unikátním, okouzlil porotu natolik, že jej vybral jako vítěznou práci?

Krása tohoto designu také tkví v jeho variabilitě, že se nemusí omezovat pouze na rokajl, i když v této fázi je návrh hlavně o něm. V Křišťálovém údolí se vyrábí celá řada bižuterijních komponent, které jen čekají na nové využití, nové kombinace.

A to je vlastně podstata, která stojí za designem Alchemy. Můžete si vzít libovolné ingredience, smíchat je v různých poměrech a vytvořit tak nový, nečekaný šperkařský elixír. Jestli to bude nápoj lásky nebo elixír mládí, je zcela na vás.

Čemu se aktuálně věnujete?

V současnosti ve spolupráci s talentovanou grafičkou Lenkou Tomanovou a úspěšným fotografem Michalem Přibylem ze studia EL-EM připravujeme knihu o československém skle. O jeho tradici, technologii, řemesle, o jeho historii, současnosti a snad i budoucnosti.

Už máte pro knihu jméno?

Ano, kniha se bude jmenovat „Křehké dědictví“ a měla by být prezentací převážně hutně tvarovaného skla z období 60. a 70. let 20. století, kdy se na materiálu ani barvách nijak nešetřilo. Dalo by se občas považovat až za téměř kýčovité, ovšem pro mě je projevem řemeslné zručnosti a ničím nesvázané představivosti. Účelem knihy je, aby krásu, kterou ve věcech z oné doby vidím já, objevili i všichni ostatní, veřejnost česká i zahraniční. Beru si za cíl, aby se z prohlášení „staré, těžké, hodně barevné, na půdě“ stalo „tradiční, hutní, krásné a vystaveno“.

Vázy po babičce, přestože se zdá být lehce podivným objektem, se netřeba zbavovat, ale mít šanci ji ocenit z nového úhlu, dozvědět se něco o její historii, technice výroby a o autorovi toho kousku.

Foto: Michal Přibyl

Jaké jsou nejbližší plány?

Až to situace trochu dovolí, plánujeme na toto téma přednášku pro veřejnost. V mezidobí můžete sledovat naše přípravy na Facebookové stránce, kde včas najdete pozvánku. Motivací je podpořit české sklářství, zviditelnit jej v očích široké veřejnosti. Ukázat lidem, že na naši dlouholetou řemeslnou tradici můžeme být pyšní a že vázu po babičce netřeba vyhazovat :)

Kromě soutěže Mistr křišťálu se vám letos dařilo i ve Světlé nad Sázavou na sympoziu broušení skla…

Velmi mě těší, že letos byla moje práce oceněna na Mistrovství světa ve sklářském brusu (Glass Cutting World Cup). Vítěznou první pozici v kategorii strojního brusu obdržel můj design Fractal Vase za svou jemnou krásu a netradiční originalitu.

Představíte nám přihlášené dílo?

Fraktál je geometrický objekt, který svou grafickou podobu získal až s rozmachem výpočetní techniky, ale o jeho existenci se vědělo i dříve. Mnoho přírodních tvarů je možné modelovat fraktální geometrií: hory, mraky, stromy, kapradiny, sněhové vločky, šnečí ulity, říční, cévní nebo kořenový systém.

Právě spojitost s přírodou a současně potřeba počítače mě dovedly k volbě použít tento opakující se matematicky přesný dekor pro moji strojně broušenou vázu na květiny. Záměrem bylo vytvořit návrh, který není v lidských silách a rukách do skla převést. Dekor, který svou komplexností, požadavkem na přesnost a hustotu brusů dokáže vybrousit jen naprogramovaný stroj.

Někteří v dekoru vázy vidí strom, jiní kořeny květin, které jsou ve váze, občas v ornamentu lidé vidí rodokmen a přemýšlejí, kolik generací zpět je na něm zobrazených. Že si každý v mém designu může najít svůj úhel pohledu znamená, že se jedná o dobrý design.

Fraktály jsou symbolem nekonečna, jsou soběpodobné, opakující se, nikde nekončící. To je myšlenka, kterou jsem této váze chtěla vtisknout. Symbolika rostlinného růstu v kombinaci s přesností naprogramovaného brousícího stroje mě dovedla ke kráse.