Rok 2026 je pro ZAK důležitým milníkem. V únoru vychází ZAK 20 a tištěná edice tak slaví sedm let kontinuální existence. Spuštění online platformy zakzine.online zároveň otevírá nové formáty i možnosti kurátorské práce. Lukáš Holinka přitom zůstává věrný své dlouhodobé filozofii: ZAK není otevřenou platformou pro každého, ale pečlivě vybraným prostorem pro tvůrce, kteří v sobě nesou své tokimeki – vnitřní rezonanci, schopnost zaujmout a zanechat stopu.
ZAK – JAPAN CREATIVE PLATFORM je online platforma zaměřená na současné japonské umění a design. Navazuje na tištěný ar magazín ZAK, který vznikl v roce 2019 z iniciativy českého grafického designéra, art direktora, kurátora a vydavatele Lukáše Holinky (INTRIKA).
Každé vydání přináší střet současného umění, designu a tvůrčích objevů z japonské scény, které by čtenáři jinde jen těžko hledali. Zatímco online platforma pravidelně publikuje nové kurátorské příspěvky mimo papír, tištěný ZAK je dostupný nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Jaký byl konkrétní impuls či moment, který vás vedl k tomu si říci: „Chci vytvořit vlastní platformu pro japonský design“? Co vám v tehdejší nabídce chybělo?
ZAK byl vlastně přirozeným pokračováním SOAP magu, který jsem spoluzaložil někdy kolem roku 2000. SOAP měl díky svému obsahu velký ohlas a po ukončení jeho vydávání jsem myšlenku na další magazín nikdy úplně neopustil. V mezidobí mě ke spolupráci oslovil ikonický japonský brand BEAMS JAPAN, respektive jeho sub-brand BEAMS T. Během několika let jsem pro jejich art fashion kolekci navrhl zhruba dvanáct designů triček.
No a právě díky tomu jsem byl v neustálém kontaktu s Japonskem i s lidmi kolem designu a umění. Fascinoval mě jejich extrémně precizní proces – od návrhu přes edity a vzorkování až po finální produkt. Bylo to skvělé období, cenná zkušenost a zároveň další impuls k tomu, začít znovu přemýšlet o vlastním médiu. Tato zkušenost mi zároveň ukázala, že ZAK dokáže propojit designéry s globálními značkami, což je pro čtenáře i potenciální partnery přidaná hodnota.
V roce 2016 jsem v Praze otevřel rohový obchod s galerií Schnirch, kousek od Národní galerie. Fungoval jako specializovaný prostor s japonskými produkty – stationery, drobnosti s přidanou hodnotou, ať už designem, funkčností nebo lehkým „úletem“. Byl jsem kurátorem obsahu i dramaturgem vlastního prostoru. Občas jsem zde realizoval limitované umělecké edice ve spolupráci s vybranými japonskými umělci. Schnirch zároveň fungoval jako galerie OKENA a díky velkým výlohám do dvou ulic měl ideální prezentační potenciál.
V roce 2017 jsem ve svém prostoru poprvé v Evropě představil dnes už velmi známého japonského ilustrátora Masanoriho Ushikiho. V tu chvíli bylo jasné, že myšlenka vlastního magazínu dozrála. V roce 2019 vznikl ZAK a vyšlo první tištěné vydání.
Jaké byly vaše původní ambice se ZAKem?
Od začátku jsem cítil, že chci tištěné médium – něco, co si člověk může vzít do ruky, ohmatat papír, cítit tisk a procházet jako vizuální archiv. Nešlo mi jen o obsah, ale i o materiální kvalitu, která vyjadřuje respekt k práci autorů i čtenářů. Vizuální jazyk ZAKu proto stojí na výběru papíru a spolupráci s tiskárnou, která podtrhuje estetiku každého čísla.
Vize byla jasná: vyhledávat a představovat současné japonské umělce, značky a autory, kteří mě osobně zaujmou, a dát čtenáři možnost objevit to, co by jinak snadno minul. Tištěný magazín zůstává artefaktem, který zachycuje momenty tvorby tak, jakoby byl vlastní interpretací vizuální kultury.
Online platforma tomu dopřává jiný druh svobody – je flexibilní, umožňuje větší zásah i nové formáty (např. audio a video obsah tvořený přímo umělci) a postupně se stává samostatným kurátorským prostorem.
Kdy jste si uvědomil, že ZAK není jen váš hobby projekt, ale něco s větším potenciálem?
Upřímně asi až po pěti letech vydávání. ZAK dlouho fungoval spíš intuitivně a z vnitřní potřeby – teprve kolem vydání ZAK 15 mi došlo, jak velký objem práce a odpovědnosti každý titul obnáší. Kurátorovat obsah, být zároveň art directorem, designérem i vydavatelem znamenalo přemýšlet o každém detailu v širším kontextu.
Velkou roli sehráli samotní čtenáři. Postupně se ukázalo, že publikum, které ZAK oslovuje, je velmi citlivé na úroveň obsahu, designu i tisku – zejména v Japonsku. Právě tahle zpětná vazba mi potvrdila, že každý detail – od papíru po barevný tisk – je důležitý. Při ZAK 15 jsem zkoušel nový typ papíru a tiskový proces, který zásadně ovlivnil vizuální dojem, a tehdy mi došlo, jak moc každý element spoluvytváří zážitek čtenáře.
Potenciál projektu nikdy nebyl primárně v zisku, ale v možnosti vytvořit udržitelný rámec pro další rozvoj – ať už jde o autorské doprovodné výstupy, jako je ZAK Fragments Art sticker set od ZAK 14, nové balení, nebo vznik, provoz a postupné budování online platformy. Zásadním impulsem byly především ohlasy čtenářů a rostoucí zahraniční zájem.
Důležitý moment přišel v roce 2019, kdy jsem byl osloven ke kurátorování Tokyo Stage na designovém eventu Meat Design v Ostravě. Šlo o první přímý živý kontakt mezi českým publikem a japonskou kreativní scénou. Pozval a zorganizoval jsem účast výrazných osobností z Japonska – umělců, kreativního ředitele, japanologa – a zajistil prezentaci široké palety autorských uměleckých a designových artefaktů. Velký ohlas Tokyo Stage mi potvrdil, že způsob, jakým Japonsko dlouhodobě představuju – bez klišé a povrchních zkratek – má smysl i mimo samotný magazín.
Když říkáte, že ZAK není otevřená platforma pro každého – na základě čeho přijímáte či odmítáte umělce a projekty?
Mám výhodu v tom, že jsem si ZAK celý vymyslel a můžu ho směrovat přesně tam, kam chci. Výběr umělců je čistě na mém uvážení. Každé vydání se snažím koncipovat jako různorodý mix – střídají se umělecké techniky, média i styly, aby jednotlivé části fungovaly jako samostatné kapitoly a nesplývaly.
Výběr je z velké části intuitivní. Umělce často osobně neznám, mluví ke mně jen jejich práce. Sleduji vývoj, vnitřní konzistenci a především osobitost. Zásadní je pro mě tokimeki – pocit vnitřní rezonance. Energie, kterou práce vyzařuje, a odvaha jít vlastní cestou. Kalkulované, konformní umění do ZAKu nepatří.
Jaké jsou ty dlouhodobé hodnoty, které ZAK vyznává a nehodlá opustit? Existují věci, které byste nikdy nedělal, i kdyby to byla finanční příležitost?
ZAK stojí na nezávislosti a respektu k autentickému obsahu – není to médium, které by mělo podlehnout komerčním tlakům, pokud by to znamenalo kompromis kvality, autenticity nebo kurátorského záměru.
Existují situace, kde by obchodní nabídka byla lákavá, ale pokud by ohrozila autonomii projektu – tedy možnost rozhodovat o obsahu, designu i strategii – znamenalo by to ztrátu identity. Tento princip není dogma, ale měřítko důvěry, kterou ZAK vybudoval na japonské i mezinárodní scéně.
Jak jste vybíral umělce pro nové vydání ZAK 20?
V říjnu 2025 jsem měl možnost strávit čas v Tokiu a byla to moje nejproduktivnější cesta. Oproti roku 2024 jsem se rozhodl cestovat sám, což se ukázalo jako skvělý krok.
Dva umělce jsem oslovil právě na základě této cesty. MILTZ je kaligraf, který do své tvorby přenáší prvky street kultury a grafického designu, ale přitom zůstává u špičkového řemesla. Byl vybrán jako umělec pro stáj McLaren a jeho práce se objevuje na voze Formule 1 i dalších prvcích týmu. Osobně jsme se potkali v Tokiu a pozval jsem ho k účasti v ZAK 20.
Společně jsme se pak vydali na výstavu umělce Hoshikiho Ary. Galerie byla bohužel částečně zavřená, ale i tak to byl další autor, kterého jsem oslovil. Třetím významným jménem je face oka. Potkali jsme se v Tokiu už v roce 2019 před Tokyo Stage. Tehdy přijal mé pozvání, později účast v ZAKu kvůli vytíženosti odmítl. Pro ZAK 20 ale oslovení přijal.
Kurátování dnes řeším promyšleněji a strategičtěji. Například v ZAK 19 byl zastoupen umělec Johnny Akihito Noda, který má silnou sběratelskou a fanouškovskou základnu v Asii mimo Japonsko. Díky tomu se o ZAK začali zajímat lidé z Tchaj-wanu, Hongkongu a dalších míst.
Kde máte jasné hranice mezi uměleckým obsahem a komerční spoluprací?
Připomíná mi to situaci, kdy jsem oslovil české zastoupení japonské značky Makita. Zjistil jsem, že vyrábějí docela cool aku kávovar. Mám rád jejich tradici, produkty i přístup, a přišlo mi, že by dávalo smysl tenhle produkt v ZAKu představit. Bylo ale cítit, že pán na druhé straně je čistě obchodník, který win-win necítí stejně jako já.
Umělecký obsah je pro mě vždy autentický. Komerční obsah je jiná rovina. Pokud je mi japonská značka blízká a rezonuje se ZAKem, PR se nebráním – naopak. ZAK rád představuje tradiční i nové japonské brandy, jejich přístup, vize, produkty, identitu.
Jak se dá vybudovat kurátorovaná platforma, která zůstane věrohodná, když se zároveň snaží být ekonomicky udržitelná?
Právě hlídáním těch hranic. Eliminovat nepatřičnost a umět propojit autentičnost, věrohodnost a případnou komerční rovinu, která může projekt existenčně pohánět.
Proč jste se rozhodl k tištěnému formát přidat jeho online verzi?
Online platforma pro mě není jen archivem tištěného magazínu ani jeho digitální kopií. Funguje jako samostatný formát s vlastním rytmem a kurátorským přístupem. Umožňuje pracovat s obsahem živěji, reagovat na aktuální témata a nabídnout prostor, který by se do tištěného formátu nevešel.
Zatímco tisk vnímám jako artefakt a uzavřený celek, online je otevřenější struktura, která umožňuje dlouhodobě rozvíjet témata, vztahy s autory i dialog se čtenáři. Obě formy se doplňují, ale každá má jasně definovanou roli.
Online byl také jediný způsob, jak publikovat kompletní materiály a otevřít prostor pro rozhovory mimo tištěná vydání. Ty jsou nyní doplněny o speciální audio/video obsah nahraný přímo umělci pro ZAK – čtenáři tak mají možnost slyšet i vidět malý, autentický fragment tvůrčích procesů nebo jen letmý záblesk umělcova života.
Vidíte tištěnou a online platformu jako stejné médium v různých formátech, nebo jako zcela odlišné projekty?
Tištěný ZAK je podle mě trochu niche. Fyzický výtisk v omezeném množství, speciální balení, art sticker set – artefakt doby, sběratelská edice. Online je živá kreativní platforma s rozhovory s japonskými umělci i značkami z různých oblastí. Oba formáty se navzájem doplňují.
Co se rozšířením do online prostředí ztratilo, co se naopak získalo?
Upřímně – jen se získalo. ZAK má dnes větší rozměr i zásah. Můžu se svobodněji rozhodovat, co patří do tisku a co do online. Díky oběma formám dostává prostor mnohem více zajímavých autorů.
Jaká je vaše dlouhodobá vize pro ZAK?
Udržet si jedinečnost – tedy specializaci na současné japonské umění. Domnívám se, že ZAK je v tomto smyslu na světě jediný. Díky dlouhodobému kontaktu s Japonskem a sedmi letům kontinuální práce se mi podařilo vybudovat důvěru na japonské umělecké scéně. A to je pro projekt, který se otevírá světu, zásadní.
Jaké nové formy nebo formáty byste chtěl se ZAKem experimentovat?
Rád bych zopakoval formát podobný Tokyo Stage. Připravil jsem koncept, který má potenciál a který už aktuálně řeším s partnery v Berlíně. Pokud vše vyjde, mělo by jít o silnou, velmi zajímavou a inspirativní událost na dobrém místě. Tento koncept bych samozřejmě rád zrealizoval i v Praze a oslovil nejen místní publikum, ale i návštěvníky ze zahraničí. Právě jedinečnost a obsah formátu vnímám jako jeho velkou přednost.
Baví mě taky formát přednášky a workshopu. V roce 2024 jsem byl osloven Fakultou umění Ostravské univerzity k vedení dvoudenního workshopu na téma aktivismus. Mluvil jsem o své práci, o ZAKu, o spolupráci s Japonskem. Se studenty jsme pak připravovali vlastní magazín. Byl to velmi inspirativní formát, který bych rád zopakoval.
Jaký je váš plán s novou iniciativou vašich ilustrací inspirovaných Tokiem, kterou spouštíte pod ZAKem?
Na cestách po Japonsku mě vždy fascinuje mnohovrstevnost – kolorit ulic, klid v gestech lidí, tempo přestupních stanic metra… je toho více. Z těchto momentů vzniká série ALTERED SCANS pod mým autorským jménem INTRIKA. Je to vlastně kontinuální záznam urbanistických anomálií a subtilní dialog mezi východní zdrženlivostí a mým středoevropským vnímáním – signály, které odhalují nečekané vrstvy města.
Výchozím bodem jsou fotografie, které redukuji na esenciální linie a přetvářím skrze vizuální jazyk ZAKu s nadsázkou a jemným humorem. Výsledkem jsou monochromatické riso tisky s akcenty neonově růžové nebo dalších barev, vždy v limitované edici 10–15 kusů se speciálním Certificate of Creation.
Tisky, ZAK i další produkty budou postupně dostupné na zakzine.online/store.
Díky za rozhovor.
Zdroj a foto: zakzine.online, Lukáš Holinka
