Rozhovor s osobitým ilustrátorem a grafikem Bohdanem Heblíkem, známějším spíše pod přezdívkou Kofila. Povídání nejen o práci a o životě, ale i o blížící se výstavě jeho plakátů, která začíná už 7. prosince v galerii Uměleckého centra Konvikt v Olomouci.
Bohdane, řekneš nám na úvod něco málo o sobě?
Ahoj. Jmenuji se Bohdan Heblík, ale většinou mě znají pod přezdívkou Kofila. Posledních osm let se živím převážně designem a užitou grafikou. Pocházím z Heřmanova Městce, kde jsem před čtyřmi lety založil Hot Potato, společnost vytvářející převážně webové prezentace. Na jaře tohoto roku jsem studio opustil a přestěhoval se do Prahy, kde od května pracuji v pražském studiu 2FRESH.
Na čem ve studiu hlavně pracuješ?
Aktualizováno: Poslední projekt, co jsem v 2FRESH dělal, respektive stále ještě dělám, je dvouminutová loutková reklama na propagaci značky eStránky.cz. Ve spolupráci s klientem jsme vymysleli rodinku, která v dvouminutovém videu představí vše, co jde s estránkami dělat. Loudkovodcem je sám tvůrce projektu estránek. Bavilo mě to celé vymýšlet, pak ty loutky vyrobit, naučit se s nimi chodit, vysvětlit to celému týmu, režírovat, stříhat, ladit a upravovat. Je to krásná práce když vás klient omezuje jen jedinou podmínkou: hlavně ať je to jiné!
Weby dělám jen takové hravé, kde si mohu vymyslet příběh. Třeba jako u Základní školy Klíček, kde jsem do patičky nakreslil partu krtků, kteří kradou na povrchu školní potřeby. Rád kreslím pro děti…
Cos pro ně ještě nakreslil?
Pro městskou knihovnu ve Skutči jsem nakreslil kategorie a navigaci dětského oddělení. Začalo to tvorbou loga pro knihovnu ve Slatiňanech – spojil jsem dva symboly, kliku u dveří a knihu, ale smetli ho ze stolu. Naštěstí po něm sáhla knihovna ve Skutči, s kterou se spolupráce vyvinula tak, že jsem pomohl i kresbami právě toho dětského oddělení.
V poslední době pracuji na omalovánkách pro svou neteř…
A život mimo studio?
Momentálně investuju nejvíc času právě do práce ve studiu. Dokonce jsem si do kanceláře pořídil i kartáček na zuby a naučil se probdít noc. Dvě noci už ale probdít nejdou, na to jsem moc starej. :)
Nerad bych ale, aby to vyznělo, že jsem 24 hodin u počítače – alespoň jeden den v týdnu odpočívám… kreslím, čtu, hraju na Nintendu DS, jdu na koncert, na pivo, na výlet, nebo se proměním v německého prince a zahraju roli Trumfa v ochotnickém spolku Heřman.
Zastávám teorii (jako většina autodidaktiků mého ročníku), že je vždy potřeba vyzkoušet, co se mi nabízí. Proto jsem taky opustil Hot Potato. Chtěl jsem víc příležitostí, které jsem na venkově, kde jsme sídlili, nedostával. Na druhou stranu to mělo jiné výhody. Život plynul pomaleji, bylo spousta času na neziskové věci…
V tuto chvíli je Praha přestupní stanice kde je potřeba zabrat a něco se přiučit.
Zmínil si neziskové věci, můžeš to rozvést?
Dělám dramaturga filmového klubu v Heřmanově Městci. Připravuji program včetně graficky tiskovin (leták a plakát).
Dále jsem členem sdružení SHU, které si klade za cíl, přiblížit nejen heřmanoměsteckým obyvatelům alternativní kulturu. Z letošního ročníku mám osobně velkou radost. Jádro sdružení se utvrdilo, že nás to baví a že se tomu budeme věnovat i po menší finanční ztrátě. Pro tento festival mě bavilo nakreslit font, veškeré tiskoviny, a připravit výstavní prostory. Půjčili jsme si na náměstí budovu bývalé drogerie a udělali z ní na dva týdny výstavní síň. Rodáci i místní obyvatelé to velmi překvapilo. Ten festival je multižánrový – dva dny běží filmy, koncerty, divadla, autorská čtení a výstavy. Ostatně, ty plakáty budu teď vystavovat v Olomouci.
Výstava? Řekneš nám o ní něco víc?
Hlavní organizátor festivalu PAF v Olomouci, pan Bednařík, mě na základě starší registrace oslovil a napsal mi, jestli bych nechtěl vystavovat na letošním ročníku. Nechal jsem si měsíc na rozmyšlenou a koumal jsem, jestli mám vůbec něco ukazovat. Festival se letos věnuje propagandě ve filmu, tak jsem si říkal: co jiného než filmové plakáty?
Vymyslel jsem serii fiktivních filmových plakátů a doplnil je o mé starší plakáty na festivaly a divadelní představení. Celkem bude na výstavě osm smyšlených a sedm starých plakátů.
Těch osm smyšlených plakátů vypovídá o mém životě. Je to ucelený cyklus od doby kdy jsem vzal do ruky tašku a tužku až po současnost, respektive po nahlédnutí do budoucnosti. Takže výstavu asi nejvíce pochopí ti, co se mnou v určitou dobu prožili na určitém místě určitou událost. Pro ostatní to bude jen série plakátů. Od celé výstavy si slibuji, že na ni přijdou všichni, kterých se to týká a budou třeba nezávazně konverzovat stylem: „Ahoj, já jsem kluk z plakátu 616! Ahoj, já jsem dnes již paní z plakátu Huběnky“.
Není to o obdivování mojí prace, ale o sloučení sociálních skupin, které jsem měl tu možnost poznat. Funguje to jako ucelená kolekce – přistupoval jsem k tomu jako k médiu, nakreslit to bylo až to poslední.
Výstava začíná tento pátek v 17.00 vernisáží v galerii Uměleckého centra Konvikt a bude trvat do 14. prosince.
Tvůj styl kreslení je hodně osobitý. Kde si se inspiroval? Jak si k němu došel?
V dětsví jsem obdivoval pana Trnku a jeho loutky, v pubertě přišel Kája Saudek, potom Zdeněk Ryrk. V poslední době mě hodně zaujal Neo Rauch v Rudolfínu.
Sám jsem rozpolcen. Rád bych tvořil vektorové ilustrace, ale lépe mi jdou věci fixou a scannerem. Uvědomil jsem si to až v okamžiku, kdy mi pan Bednařík (organizátor festivalu PAF) napsal, že by mou výstavou příjemně navázal na výstavu předešlou kreslíře Petra Šmalce.
V té vektůrkové formě mi chybí hlavně figurální kresba, to musím ještě dohnat. U tohoto typu ilustrace je třeba zjednodušovat a ne tvořit… a pokud není z čeho zjednodušovat, jsou to prasečiny, které jsi nazval osobitým stylem. :) Na druhou stranu, když žádné základy kresby nemáš, od začátku do toho vstupuješ se svým stylem, který je jednodušší vybrousit, než z naučeného postupu vytvářet něco svého. Je to zapeklité a točí se to v kruhu. Zřejmé však je, že světlo, kompozice, barva a perspektiva jsou a budou vždy důležité. Proč o tom mluvím? Myslím, že dnes již škola v těchto směrech ztratila prim a s příchodem internetu, se již každý tyto záležitosti snadno naučí. Příkladem budiž matte painting.
Druhý styl (fixa + scanner) mi jde více intuitivně. Příkladem budiž ilustrace do webové prezentace a plakát společnosti Extreme Shop. Kombinace ilustrací s designem webové prezentace kolegyně Markéty ze studia 2FRESH se povedla.
Co plánuješ do budoucna?
Rád bych ilustroval knihu – nějaká říkadla, bajky – včetně obálky. Tomu bych se teď rád věnoval – knihám. A rád bych je zpracoval ve stylu té vektůrkové grafiky.
Taky bych rád zdigitalizoval svá písma. Pro další ročník festivalu Sysifos již nechci skládat všechny tiskoviny ručně písmenko po písmenku. :) No a taky animace a zase animace. Vdechnout život svým kresbám je velký hnací motor práce.
Držím se hesla, že stále je se co učit a cením si toho, že se můžu živit tím, co mě baví. Weby jsem třeba dělal taky proto, že jsem obdivoval každého klienta, co dělá za obor atd. Za tu dobu spolupráce se od společnosti lecos dozvíš a můžeš na to koukat i z jiného úhlu, který ti určitě něco dá… stejně jako rodičovská rada z dětství „nesahej na tu plotnu, pálí“ a podobně.
Chceš něco dodat na závěr?
Rád bych čtenáře pozval na vernisáž výstavy Plakat (krátké A), která se koná v pátek 7. prosince 2007 od 17.00 v galerii Uměleckého centra Konvikt v Olomouci.
Design je hra – když baví, je vše v pořádku – když přestane, je třeba pauza, na chvíli změnit řemeslo. Oborů je mnoho. Nechci tu plakat nad situací tady v Čechách jak to většina designérů na fórech dělá, nad neschopností klientů, že nerozumí, že neplatí. Každý má klienty takové, jaké si zaslouží. V první řadě je potřeba hledat chyby v sobě a pokud nejsou a přicházejí z druhé strany, je na míře každého z nás zda tolerovat, či nikoli.
Je to na zvážení, ale plakat nemá smysl – kromě plakání na páteční vernisáži – tam si zapláčeme! :)
Jiří Sekera
https://www.designportal.cz/rozhovory/bohdan-kofila-heblik-rozhovor.html
17.04.08
