Kniha Reflexe českého filmového plakátu vychází s podtitulkem „Bohdan Heblík účtuje s kariérou grafického designéra v oblasti filmového plakátu“. Na necelých 180 stranách najdete eseje od Václava Hájka a Matěje Malechy, 116 zjednodušených „drátových modelů“ filmových plakátů a divadelní hru z rozhovorů s lidmi filmového průmyslu. Je jen černá a bílá a stojí 400 korun českých. Křest s překvapením proběhne 1. listopadu v Ponrepu.
Abych trochu mírnil nadšení milovníků filmových plakátů — znovu uvádím, že kniha je pouze „černá a bílá“ a obsahuje pouze zjednodušené skici (čtverce, obdélníky, kolečka) filmových plakátů. Zajímavý nápad. Když jsem se o něm poprvé dočetl někde na Facebooku, bral jsem to jako vtip. Když mi pak Bohdan napsal, jestli mi má knihu poslat k nakouknutí došlo mi, že ta kniha opravdu existuje a není to žádná recese.
„Zatímco jiní designéři a jiné designérky okusují rozmanité zakázky jak barevné makronky všemožných chutí, setrvávám v odvětví filmového průmyslu už 15 let a rozhodl jsem se podat zprávu, jak se v tomto odvětví designuje.“
Bohdan Heblík
Kniha sestává ze tří částí — eseje, plakáty a divadelní hra. Pojďme na ně kouknout trochu blíže…
Eseje Václava Hájka a Matěje Malechy
Hned v úvodu najdete eseje dvou autorů designéra Matěje Malechy a Václava Hájka, který vyučuje dějiny umění a teorii vizuální kultury na Fakultě humanitních studií UK. Zamýšlí se v nich nad historií plakátů i jejich současným stavem. Nakousnut je i kontext jejich zobrazení na nosičích DVD, VHS či nově na streamovacích platformách. Obě eseje zabírají 6 stran a obstarávají hezký a stručný úvod do oboru filmového plakátu.
Interpretace filmových plakátů
„Vymyslel jsem vlastní tvarosloví – protojazyk, na kterém demonstruji zánik filmového plakátu prostřednictvím vizuální eseje tvořené 116 plakáty v období let 1993–2021.“
Bohdan Heblík
Zmiňovaným protojazykem je na následujících cca 130 stranách zobrazeno 116 filmových plakátů — nejtučnější prvky plakátu, obličeje a tituly filmů, jsou redukovány na základní geometrické tvary. Můžete hádat, jaký film daný „drátový model“ symbolizuje. O tom, jestli jste se trefili se můžete přesvědčit v nápovědě, která je na konci tohoto oddílu. Opět zde neuvidíte originál, ale pouze černobílou kompozici doplněnou o název filmu.
„Můžete spekulovat o tom, jestli médium filmového plakátu není náhodou už po smrti
Bohdan Heblík
Nech mě ještě chvíli přemýšlet Bohdane. Spekulovat budu na konci tohoto článku…
Divadelní hra
Pro mě osobně asi nejzajímavější část knihy. Divadelní hra, složená z rozhovorů s lidmi filmového průmyslu. Děj by se dal shrnout do jedné věty — zatímco Bohdan něco vaří, lidé něco říkají. Podstatné je co říkají a kdo to říká — Zdeněk. Ziegler, David Březina, Helena Třeštíková, Tomáš Luňák, Jarmila Poláková, Jiří Konečný, Ivod Andrle a Vít Schmarc.
A mluví zajímavě. O tom jak vzniká filmový plakát. O pravidlech. O fotkách. O cenách. O svobodě. A na konci David Březina o součastnosti a budoucnosti.
Můžeme spekulovat…
Bohdan vyzývá k zamyšlení a spekulaci, tak pojďme na to. Alespoň krátce.
Knihu jsem si prolistoval a nechal uležet. Pročetl a nechal uležet. A i po měsíci ci ji mám doma se ve mě perou dva pocity. Je to umělecký artefakt nebo odborná kniha? Vlastně pořád nevím.
Řeknu co by se mi líbilo:
- Kdyby v knize o filmových plakátech byly filmové plakáty. Barevné náhledy fakt chybí.
- Kdyby skica, název filmu a credits byly pohromadě. V podstatě by stačilo 116 stran, kde byla skica, credits a barevný náhled.
- Kdyby byl u plakátu uveden i designér. Ideálně i fotograf, použité písmo atd. Tohle chybí moc.
- Kdyby místo divadelní hry byly spíše rozhovory. Vzájemně na sebe aktéři stejně nereagují, jen odpovídají na tak trochu anketní otázky.
- Také by bylo dobré doplnit tam ukázky plakátů o kterých se mluví.
Samé kdyby… A připojím ještě jedno přání. Líbilo by se mi, kdyby Bohdan řekl, co si o budoucnosti filmového plakátu myslí on sám. Narovinu. Ne mezi řádky.
Trochu pozitivních myšlenek nakonec…
Filmový plakát není mrtvý. Jen se přizpůsobuje době. Už se nechodíme dívat na vývěsku jaké budou dávat v kině. Šipkou na ovladači je rychle projíždíme v nabídce různých Netflixů, Disneyů a jiných Outůček. Plakát je důležitější než kdy jindy. Platformy, které s nimi pracují se velmi zamýšlí na tím jak má kreativa k filmu vypadat — v různých zemích pro různé cílové skupiny. A tohle je jen začátek. Všudypřítomný nástup personalizace tento obor (dříve známý jako filmový plakát) za pár let posune o pár světelných let dopředu.
Jaká bude v té době role designera?
To je správná otázka!
Bude AI za pár let dělat lepší filmové plakáty než Zdeněk Ziegler?
Možná.
Bude zvládat je v reálném čase měnit, podle vkusu toho, kdo se na ně kouká?
Velmi pravděpodobně.
Vsadím se však, že jedno nebude umět nikdy — porušovat pravidla. A v tom vidím nezastupitelnou roli designéra. Znát všechny pravidla, znát je jako svoje boty a dodržovat je. A hlavně — poznat ten moment, kdy je můžu porušit.
Zdroj a foto: najekni.cz
