Milan Nedvěd: rozhovor o studiu v USA

Milana znám dlouhá léta a troufám si tvrdit, že ani čtenářům Design portálu není jeho jméno neznámé. Po osmi letech zkušeností v digitálních agenturách i na volné noze se rozhodl pro studium a po dokončení bakaláře bude pokračovat dál v postgraduálním programu MFA Graphic Design na americké univerzitě Rhode Island School of Design. Milana jsem požádal o rozhovor, v němž popisuje své pohnutky a zkušenosti s dosavadním studiem a hlavně způsob, jakým probíhají přijímačky na umělecké školy v USA.

Proč jsi se vůbec rozhodl jít studovat - v tvém věku a s tvými zkušenostmi?

Řekněme, že sedět na zadku, ač se slušným platem, v nějaký reklamce, vyrábět tuctový produkty, jejichž hodnota je nejen dočasná, ale hlavně nulová - to bylo deprimující. Řekl jsem si: tohle je něco, k čemu se můžu vždycky vrátit, a nikdy mi na tom nic neuteče. Dále vědomí toho faktu, že můj jakýkoliv profesní rozvoj je závislý na někom? To nešlo! Já se chtěl výrazně posunout v tom, co jsem doposud dělal a co budu dělat asi zbytek života. To vědomí, že to zvládnete, a cesta, kterou ujdete, to je něco neocenitelnýho, a nikdo vám to nikdy nevezme.

Ty jsi právě teď dokončil bakalářský program na Prague College/Teesside University. Proč jsi nezkusil VŠUP?

VŠUP jsem zkoušel dvakrát a nikdy to nevyšlo. Je to paradoxní, ale nejsem jediný, kdo si musel z důvodu neúspěchu u příjímaček na VŠUP hledat jiný způsob, jak studovat grafický design. Co se týká Prague College, ona v tý době pro mě nebyla jiná volba, chtěl-li jsem zůstat v Praze.

O Prague College se teď hodně diskutuje. Strávil jsi tam víc jak dva roky. Jaký je tvůj názor na úroveň a kvalitu této školy?

Naprosto otevřeně říkám, že mi šlo primárně o to získat bakalářský titul, protože můj hlavní cíl bylo studium v nějakém dobrém zahraničním postgraduálním programu. Nejsem fanoušek titulů a netvrdím, že to z vás udělá lepšího designéra, to platí pro Prague College stejně jako pro VŠUP nebo jakoukoliv jinou uměleckou školu. Pravda je, že na rozdíl od VŠUP to stojí peníze, ale jinak to technicky prostě nejde, chcete-li na postgraduál ven. Každopádně tedy pokud přemýšlíte o studiu venku, radím vám, zkuste to tam hned! Dneska bych to už taky tak udělal. Finančně to vyjde stejně. V Evropě jsou desítky uměleckých škol a máte-li to v hlavě trochu srovnaný, k tomu slušný portfolio, je velice pravděpodobné, že se na dobrou školu dostanete.

Prague College není rozhodně uměleckou školou jakou představuje VŠUP. Nejen minimálním zázemím, ale i filozofií programu. Je více prakticky a tržně orientovaná, z čehož jsem moc nakřivo zrovna nebyl po několika letech práce v agenturách. Prostor pro experiment si zde můžete taky najít, ale musíte se přitom pohybovat v mantinelech zadání jednotlivých semestrálních úkolů. Britský systém vzdělávání aplikovaný na Prague College je hodně odlišný od toho českého. První dva roky jste uvedeni do základů, což pro někoho s většími zkušenostmi a touhou po hlubším a širším konceptuálním rozhledu může být po čase naprosto nedostatečný a spíše demotivující. V závěrečném bakalářském roce pak ale máte možnost se věnovat tomu, čemu chcete, vybrat si vlastní témata či projekty a dělat si to více méně po svém. Obecně úroveň výuky klesá a stoupá s kvalitou lektorů, což mně zejména první semestry vadilo. Asi to nebude znít moc vděčně, ale zásadně a dlouhodobě mi chyběla širší vnitřní i vnější komunikace o designu a takový ten zdravý zápal pro věc. Škola by vždycky měla být platforma a kanál pro sdílení společného nadšení. Hřiště. Měla by podněcovat zájem ve studentech, ovlivňovat, inspirovat, konfrontovat - a to vše i mimo školní rozvrh, a vytvářet prostor a podmínky pro to, aby si studenti neodnášeli jen vyplněné formuláře.

Teď jsi se dostal jako první Čech do postgraduálního programu MFA Graphic Design na Rhode Island School of Design v USA. Jak k tomu došlo? Je to jediná škola, kam jsi se hlásil?

Sledoval jsem dlouho různé školy v zahraničí. Především školy v USA, Holandsku, Švýcarsku a Anglii. Informace jsem získával primárně z webů a jiných médií, ale hlavně jsem kontaktoval řadu současných studentů a absolventů a pořád dokola se ptal. Snažili jsme se pak společně vytipovat nejlepší program pro mě. Na závěr jsem se rozhodl hlásit právě jen do USA na RISD (Rhode Island School of Design, Providence - www.risd.edu), na CalArts (California Institute of the Arts, Los Angeles - www.calarts.edu) a na SVA (School of Visual Arts, New York - www.sva.edu).

CalArts a SVA jsou mladší školy. CalArts na mne působila velkou otevřeností a práce studentů ukazovaly široký záběr od editorial designu přes typografii a ilustraci až k novým médiím. SVA má v současnosti velice zajímavý program MFA Designer As Author, kde budete mít třídu se Stefanem Sagmeisterem nebo třeba Miltonem Glaserem. Podstatou programu je nevytvářet úzce profilovaného grafického designéra, který slouží zákazníkovi, ale budovat individualitu - autora, který sám přichází na trh s produktem - nápady. Program má široký rozsah a přes další design disciplíny výborně navazuje na budování další kariéry.

RISD byla jasná volba. Škola je nejtradičnější uměleckou školou v USA. Její grafický program má dlouhodobě vynikající renomé, což dokazují jména absolventů i učitelů a přednášejících. Její dlouhodobý vliv na dění v grafickém designu je nezpochybnitelný. Navíc Providence je klasické univerzitní město s obrovským kampusem Brown University. V okolí je Harvard, Yale, MIT. Takže, jak doufám, i hodně srandy.

V USA je řada dalších výborných škol: Yale, Cranbrook, SAIC nebo MICA. Je důležité si předem zjistit o jednotlivých školách co nejvíc informací. Každý MFA program je jinak specifikován a vyhraněn. Některé jsou úzce profilované, jiné se snaží o širší záběr i za hranice grafického designu. Hodně programů je vedeno pod názvy jako Communication Design nebo Media Design atd.

Připravoval jsi se nějak zvlášť na přijímací řízení?

Klíčové bylo samozřejmě si připravit silné portfolio. Kromě technické stránky - focení a opětovný tisk některých prací, jsem pečlivě vybíral vhodné projekty, které zapadají do profilu jednotlivých programů. Hodně mi pomohly diskuze nad portfoliem s více lidmi a postupné vyřazování a zjednodušování, aby byl celkový projev jednotný.

Jak tedy probíhaly přijímačky?

Do prvního kola pošlete jen to své portfolio (cca 20 - 40 ukázek - lišilo se podle školy). Ve všech případech stačilo elektronicky. K tomu jsem připojil jednostránkový esej a tři reference. Pak jsem asi měsíc čekal, jestli mě pozvou do finálního kola. V mým případě přišla pozitivní odpověď ze všech škol. Už to jsem považoval za úspěch. V průměru se do jednoho programu hlásí kolem 250-ti až 350-ti lidí z celýho světa. Vybírá se podle školy od 7 do 15-ti lidí. Chtěl jsem to původně sladit a jet na ty finální pohovory do všech. Bohužel to dost dobře nešlo, tak jsem si nakonec udělal výlet jen do Los Angeles na CalArts a málem jsem stihl i interview na RISD, kdybych se z toho teplotního rozdílu nenachladil.

Jak probíhají závěrečné interview?

První interview s SVA probíhalo po Skypu. Na druhé straně byl Steven Heller a Lita Talarico. Mluvili jsme obecně o současné roli grafického designu a o tom, co si představuju pod pojmem Designer As Author. Trošku jsem to oblafnul, protože díky slovenské kamarádce studující na SVA jsem byl připravený s odpověďmi a vyšlo to :-).

Osobně jsem pak jel na to interview na CalArts. Interview bylo rozplánované jako celodenní program. Ráno welcome drink, kdy si ze mě vedoucí programu dělala srandu, že jsem přijel autobusem až z České republiky. Pak nás čekaly přednášky s ukázkami studentských thesis projektů, pak prohlídka
školy, společný oběd, povídání s lektory a studenty z postgraduálního programu, no a mejdan na závěr. Bylo dost času všechno vidět a na všechno se zeptat studentů i učitelů. Samotné interview trvalo přibližně 20 minut. V mé skupině byl Mark Owens a povídali jsme si o cestování po Kalifornii. Když jsem vyšel z místnosti, říkal jsem si: "Sakra, o čems to tam celou dobu žvanil?!" A světe div se, přijali mě.

Poslední interview s RISD pro mě bylo asi největším překvapením. Při Skype konferenci bylo připojeno asi 7 lidí a rozebírala se moje práce ze zaslaného portfolia a hlavně moje esej. Padala spousta nečekaných otázek úplně mimo design. Ale bylo to velice přátelský a milý. Říkal jsem si, že by mě opravdu mrzelo, kdyby zrovna RISD nevyšla. Měl jsem z nich nejlepší pocit. Nakonec mi přišel dopis s odzbrojujícím nadpisem: "I have to tell you something" a vevnitř gratulace!

Obecně mě mile překvapila velká vstřícnost všech škol. Oni vědí, že se nehlásíte jen k nim, ale i jinam. Snaží se vás také zaujmout. Netvrdím, že funguje tržní ukazatel, ale nikdo si nedovolí se na Vás mračit, nebo se povyšovat.

Čím myslíš, že jsi je přesvědčil?

Budu se muset zeptat, až tam budu! Určitě ale asi jistou roli hrál i fakt, že pocházím ze země, ze které se moc lidí nehlásí do jejich programu. Tím si školy podle mě udržují v programech jakousi diverzitu. Dále taky odlišný přístup k řešení a myslím, že i výtvarný jazyk, který je nepochybně bez vlivu amerického grafického designu...

Máš už představu z čeho budeš po dobu studia žít? Budeš pracovat?

V současnosti mám prostředky na první a část druhýho roku. Částky, ve kterých se pohybují náklady na školné a život, najdete na webových stránkách všech škol. Je to různé. Ještě teď bojuju o nějaký stipendium tady v Čechách a další možnosti čerpání stipendií nebo jiné formy finanční pomoci, jako je assistantship, nebo půjčky na studium - ty můžu řešit přímo se školou během studia. Pro studenty s bakalářským titulem a požadovaným certifikátem z anglického jazyka, kteří chtějí studovat v USA, je nepochybně nejlepší variantou pokusit se o Fulbrightovo stipendium tady v Praze.

Pokud budu později při studiu zvládat i práci a někdo mi ji nabídne, budu pracovat. Ale z vyprávění absolventů to vypadá, že je to nad lidské síly.

Vrátíš se do Čech?

Vidím v budoucnosti spoustu možností a každá mě láká... Jsou to hlavně nové příležitosti, které ti absolvování podobné školy nabídne. Takže uvidíme a za dva roky touhle dobou si můžeme promluvit znovu :-).

Díky za rozhovor a přeju hodně štěstí za velkou louží :)

-

Ukázky Milanových prací za poslední 2 roky, které vznikly jak během studia tak jako samostatně iniciované projekty a byly použity jako součást portfolia pro přijímací řízení naleznete níže na jeho webových stránkách.

www.milann.info

Přečtěte si další články v rubrice:
Rozhovory

Autor článku:
Martin Kalda