Bohdan Kofila Heblík: kazdý má klienty takové, jaké si zaslouzí

Rozhovor s osobitým ilustrátorem a grafikem Bohdanem Heblíkem, známejsím spíse pod prezdívkou Kofila. Povídání nejen o práci a o zivote, ale i o blízící se výstave jeho plakátu, která zacíná uz 7. prosince v galerii Umeleckého centra Konvikt v Olomouci.

Bohdane, reknes nám na úvod neco málo o sobe?

Ahoj. Jmenuji se Bohdan Heblík, ale vetsinou me znají pod prezdívkou Kofila. Posledních osm let se zivím prevázne designem a uzitou grafikou. Pocházím z Hermanova Mestce, kde jsem pred ctyrmi lety zalozil Hot Potato, spolecnost vytvárející prevázne webové prezentace. Na jare tohoto roku jsem studio opustil a prestehoval se do Prahy, kde od kvetna pracuji v prazském studiu 2FRESH.

Na cem ve studiu hlavne pracujes?

Aktualizováno: Poslední projekt, co jsem v 2FRESH delal, respektive stále jeste delám, je dvouminutová loutková reklama na propagaci znacky eStránky.cz. Ve spolupráci s klientem jsme vymysleli rodinku, která v dvouminutovém videu predstaví vse, co jde s estránkami delat. Loudkovodcem je sám tvurce projektu estránek.

Bavilo me to celé vymýslet, pak ty loutky vyrobit, naucit se s nimi chodit, vysvetlit to celému týmu, rezírovat, stríhat, ladit a upravovat. Je to krásná práce kdyz vás klient omezuje jen jedinou podmínkou: hlavne at je to jiné!



Weby delám jen takové hravé, kde si mohu vymyslet príbeh. Treba jako u Základní skoly Klícek, kde jsem do paticky nakreslil partu krtku, kterí kradou na povrchu skolní potreby. Rád kreslím pro deti...



Cos pro ne jeste nakreslil?

Pro mestskou knihovnu ve Skutci jsem nakreslil kategorie a navigaci detského oddelení. Zacalo to tvorbou loga pro knihovnu ve Slatinanech - spojil jsem dva symboly, kliku u dverí a knihu, ale smetli ho ze stolu. Nastestí po nem sáhla knihovna ve Skutci, s kterou se spolupráce vyvinula tak, ze jsem pomohl i kresbami práve toho detského oddelení.

V poslední dobe pracuji na omalovánkách pro svou neter...



A zivot mimo studio?

Momentálne investuju nejvíc casu práve do práce ve studiu. Dokonce jsem si do kanceláre porídil i kartácek na zuby a naucil se probdít noc. Dve noci uz ale probdít nejdou, na to jsem moc starej. :)

Nerad bych ale, aby to vyznelo, ze jsem 24 hodin u pocítace – alespon jeden den v týdnu odpocívám... kreslím, ctu, hraju na Nintendu DS, jdu na koncert, na pivo, na výlet, nebo se promením v nemeckého prince a zahraju roli Trumfa v ochotnickém spolku Herman.

Zastávám teorii (jako vetsina autodidaktiku mého rocníku), ze je vzdy potreba vyzkouset, co se mi nabízí. Proto jsem taky opustil Hot Potato. Chtel jsem víc prílezitostí, které jsem na venkove, kde jsme sídlili, nedostával. Na druhou stranu to melo jiné výhody. Zivot plynul pomaleji, bylo spousta casu na neziskové veci...

V tuto chvíli je Praha prestupní stanice kde je potreba zabrat a neco se priucit.



Zmínil si neziskové veci, muzes to rozvést?

Delám dramaturga filmového klubu v Hermanove Mestci. Pripravuji program vcetne  graficky tiskovin (leták a plakát).

Dále jsem clenem sdruzení SHU, které si klade za cíl, priblízit nejen hermanomesteckým obyvatelum alternativní kulturu. Z letosního rocníku mám osobne velkou radost. Jádro sdruzení se utvrdilo, ze nás to baví a ze se tomu budeme venovat i po mensí financní ztráte. Pro tento festival me bavilo nakreslit font, veskeré tiskoviny, a pripravit výstavní prostory. Pujcili jsme si na námestí budovu bývalé drogerie a udelali z ní na dva týdny výstavní sín. Rodáci i místní obyvatelé to velmi prekvapilo. Ten festival je multizánrový – dva dny bezí filmy, koncerty, divadla, autorská ctení a výstavy. Ostatne, ty plakáty budu ted vystavovat v Olomouci.



Výstava? Reknes nám o ní neco víc?

Hlavní organizátor festivalu PAF v Olomouci, pan Bednarík, me na základe starsí registrace oslovil a napsal mi, jestli bych nechtel vystavovat na letosním rocníku. Nechal jsem si mesíc na rozmyslenou a koumal jsem, jestli mám vubec neco ukazovat. Festival se letos venuje propagande ve filmu, tak jsem si ríkal: co jiného nez filmové plakáty?

Vymyslel jsem serii fiktivních filmových plakátu a doplnil je o mé starsí plakáty na festivaly a divadelní predstavení. Celkem bude na výstave osm smyslených a sedm starých plakátu.

Tech osm smyslených plakátu vypovídá o mém zivote. Je to ucelený cyklus od doby kdy jsem vzal do ruky tasku a tuzku az po soucasnost, respektive po nahlédnutí do budoucnosti. Takze výstavu asi nejvíce pochopí ti, co se mnou v urcitou dobu prozili na urcitém míste urcitou událost. Pro ostatní to bude jen série plakátu. Od celé výstavy si slibuji, ze na ni prijdou vsichni, kterých se to týká a budou treba nezávazne konverzovat stylem: "Ahoj, já jsem kluk z plakátu 616! Ahoj, já jsem dnes jiz paní z plakátu Hubenky".

Není to o obdivování mojí prace, ale o sloucení sociálních skupin, které jsem mel tu moznost poznat. Funguje to jako ucelená kolekce - pristupoval jsem k tomu jako k médiu, nakreslit to bylo az to poslední.

Výstava zacíná tento pátek v 17.00 vernisází v galerii Umeleckého centra Konvikt a bude trvat do 14. prosince.




Tvuj styl kreslení je hodne osobitý. Kde si se inspiroval? Jak si k nemu dosel?

V detsví jsem obdivoval pana Trnku a jeho loutky, v puberte prisel Kája Saudek, potom Zdenek Ryrk. V poslední dobe me hodne zaujal Neo Rauch v Rudolfínu.

Sám jsem rozpolcen. Rád bych tvoril vektorové ilustrace, ale lépe mi jdou veci fixou a scannerem. Uvedomil jsem si to az v okamziku, kdy mi pan Bednarík (organizátor festivalu PAF) napsal, ze by mou výstavou príjemne navázal na výstavu predeslou kreslíre Petra Smalce.

V té vekturkové forme mi chybí hlavne figurální kresba, to musím jeste dohnat. U tohoto typu ilustrace je treba zjednodusovat a ne tvorit... a pokud není z ceho zjednodusovat, jsou to praseciny, které jsi nazval osobitým stylem. :) Na druhou stranu, kdyz zádné základy kresby nemás, od zacátku do toho vstupujes se svým stylem, který je jednodussí vybrousit, nez z nauceného postupu vytváret neco svého. Je to zapeklité a tocí se to v kruhu. Zrejmé vsak je, ze svetlo, kompozice, barva a perspektiva jsou a budou vzdy dulezité. Proc o tom mluvím? Myslím, ze dnes jiz skola v techto smerech ztratila prim a s príchodem internetu, se jiz kazdý tyto zálezitosti snadno naucí. Príkladem budiz matte painting.

Druhý styl (fixa + scanner) mi jde více intuitivne. Príkladem budiz ilustrace do webové prezentace a plakát spolecnosti Extreme Shop. Kombinace ilustrací s designem webové prezentace kolegyne Markéty ze studia 2FRESH se povedla.



Co plánujes do budoucna?

Rád bych ilustroval knihu - nejaká ríkadla, bajky - vcetne obálky. Tomu bych se ted rád venoval - knihám. A rád bych je zpracoval ve stylu té vekturkové grafiky.

Taky bych rád zdigitalizoval svá písma. Pro dalsí rocník festivalu Sysifos jiz nechci skládat vsechny tiskoviny rucne písmenko po písmenku. :) No a taky animace a zase animace. Vdechnout zivot svým kresbám je velký hnací motor práce.

Drzím se hesla, ze stále je se co ucit a cením si toho, ze se muzu zivit tím, co me baví. Weby jsem treba delal taky proto, ze jsem obdivoval kazdého klienta, co delá za obor atd. Za tu dobu spolupráce se od spolecnosti lecos dozvís a muzes na to koukat i z jiného úhlu, který ti urcite neco dá... stejne jako rodicovská rada z detství "nesahej na tu plotnu, pálí" a podobne.



Chces neco dodat na záver?

Rád bych ctenáre pozval na vernisáz výstavy Plakat (krátké A), která se koná v pátek 7. prosince 2007 od 17.00 v galerii Umeleckého centra Konvikt v Olomouci.

Design je hra - kdyz baví, je vse v porádku - kdyz prestane, je treba pauza, na chvíli zmenit remeslo. Oboru je mnoho. Nechci tu plakat nad situací tady v Cechách jak to vetsina designéru na fórech delá, nad neschopností klientu, ze nerozumí, ze neplatí. Kazdý má klienty takové, jaké si zaslouzí. V první rade je potreba hledat chyby v sobe a pokud nejsou a pricházejí z druhé strany, je na míre kazdého z nás zda tolerovat, ci nikoli.

Je to na zvázení, ale plakat nemá smysl - krome plakání na pátecní vernisázi - tam si zapláceme! :)

Prectete si dalsí clánky v rubrice:
Rozhovory

Autor clánku:
Jirí Sekera