Jirí Mocicka

Sdílet Neformální rozhovor s odborníkem na nová média, lektorem a korespondentem rady online magazínu.

V jednom rozhovoru jsi napsal, ze zkusenost s vedením bloku prednásek na téma online prezentace v rámci workshopu NEW MEDIA NATION, definitivne rozhodla, ze budes v budoucnu ucit. Riká se kdo neumí, ten ucí, ale zároven vetsina knízek o designu doporucuje ucit, jako jednu z forem sebevzdelávání.
Chcete-li necemu opravdu rozumet musíte to zacít ucit. Jaké jsou tvoje duvody proc ucís?
    New Media Nation (2002) byl opravdu zlom, ani ne tak v dobe kdy to celé probíhalo, ale zejména po té, co jsem zacal opravdu prednáset. Uvedomil jsem si totiz, jak dulezitá je pro mne interakce se studenty. Upríme receno to není ani tak ucení, nestojím pred katedrou studentu jimz se snazím nalít neco do hlavy - je to otevrená diskuze, kde jsem ten, který posouvá jejich projekty a zkusenosti kupredu. Tato skutecnost je nepredstavitelne inspirující a motivující zároven. Nemás ve skupine 30 znudených studentu, kterí si musí splnit svých 45 min., ale malou skupinu nadsencu jenz se pro daný kurz dobrovolne rozhodli a o to intenzivneji jej absolvují.

    Fráze "Kdo neumí ten ucí" mi pripomíná jednoho z mých predeslých vysokoskolských pedagogu od kterého jsem se nikdy nic nedozvedel.

    Externí prednásky jsou víceméne ucelené bloky, které na sebe volne navazují a jsou naprosto odlisné od látky jenz nabízí mí soucastní kolegové. Dalsí nedílnou skutecností je propojení s praktickou cástí, která sama o sobe (a to zejména v Anglickém jazyce) dá porádne zabrat.
    Domnívám se, ze sebevzdelávání v médiích je moc dulezité, více nez v jakékoli jiné oblasti, která je s vizuálním svetem propojena. Nevytvaríme jen hezké obrázky, ale funkcní, interativní aplikace, které reagují na pozadavky uzivatelu a posouvají obecné vnímání kupredu - coz je obrovská zodpovednost. Mnohdy si ani sami neuvedomujeme jak nase práce ovlivnuje zivoty jiných lidí.
    Knihy samy o sobe jsou dobrým zdrojem informací zejména kdyz jsou v cizím jazyce. Je zde vsak rada dalsích zdroju, které te udrzí na nohou. První z nich jsou PODCASTy je jich strasná spousta a probrat se nimi musí kazdý sám, protoze jen málo z nich je opravdu kvalitních a také si musís najít vlastní kanál, který budes poslouchat. Jsi tak ve spojení s komuniktou lidí, kterí probírají dané téma do hloubky coz je interakce, které zádné jiné médium natoz skola nemuze nabídnout. Napríklad web design, UI, Flash, WEB 2.0, User Experience jsou kanály jez pravidelne sleduji. Muzes zcela sptávne manítnout, ze to az tak není design v tomto ohledu je zde druhý zdroj, kterým jsou RSS bez nichz si dnes ani nedokázu predstavit ranní "star up" v práci.*




    S tou malou skupinkou opravdu zaujatých nadsencu jsi me pripomel moji zkusenost s ucením na VOSG v Jihlave. Soukromá vysí odborná skola. Studenti byli víceméne opravdu nadsený a pracovitý, své investované peníze chteli maximálne zúrocit. Problem byl, ze ne vsichni meli dostatek talentu. Más také podobnou zkusenost? Ucil jsi sice nadsené ale zároven méne talentované jedince? Jak jsi se s tím vyporádal? Dal jsi jim najevo jak si na tom opravdu stojí, nebo jsi pouzil individuální prístup a hodnotil jsi je v rámci jejich vlastních hranic? A jak se vlastne obecne koukás na problematiku soukromého skolství (napríklad v design oborech)?
    Vzhledem k tomu, ze mé prednásky jsou zamereny nejen na vizualní, ale i technickou stránku zacházel bych se temínem talent velmi opartne. Protoze jak sám dobre vís, to co bravune vytvorís ve Photoshopu, nemusí fungovat ve svete internetu a naopak. Takze co se týce toho kreatvního talentu myslím, ze obstáli vsichni, ba co více domnívám se, ze zahranicní studenti projevili více talentu v organizaci vlastních projektu nez ti domací.
    Mezinárodní studenti jsou daleko peclivejsí nejen v príprave, ale také v tom co si ze skoly odnásejí. Rozhodují se pecliveji jak to bude vypadat a jak se k tomu dostanou - rekneme jakousi strukturu. Tenhle pozoruhodný detail, mne vzdy naprosto dostal. Vidís co presne delají a muzes si to pripravit jako kometár pro konzultaci. Studenti, kterí jsou takhle pofilováni mají pak daleko vetsí sanci na úspech nez ti, kterí chteji jen prolomit bariéru a být slavnými designéry. 

Ale jeste zpet k talentovaným jedincum.
A to je víceméne apel na vsechny studenty - nebojte se zeptat!

    Rada velmi talentovaných lidí z mého okruhu (budoucích ilustrátoru, fotografu, typografu) se ostýchají zeptat a kdyz pak dojede na názornou ukázku jsou mnohdy zmateni a ztraceni v pojmech. Po idividualní prezentaci pak casto slýchám - "jé, to je tak snadné" - ano je. Tedy z mého pohledu - individualní prístup a jakýsi vztah prednásejícího se studentem je základem celeho vzdelávání. Bohuzel obcas musís zatnou zuby a ríct "takhle teda ne!"

    Grafický design sám o sobe je multidisciplína, která se nedá ve 3 letech studia naprosto zvládnout. I presto vídás akreditované BA designéry jenz nemají potuchu co je "kerning" coz je odrazem jak tento systém funguje. Skola jako instituce produkuje pocet kreativcu, kterí nemají potrebnou základnu pro tuto disciplínu. Vidís pak radu malíru kterí nemalují - protoze delají design (coz nemusí být spatne).
    Skola by mela v první rade vychovávat sebevedomé individuality a pripravovat je na svet pro nejz jsou urceni. Tato príprava by mela zahrnovat tri základní roviny jenz vnímám ze své soucastné pozice jako stavební pilíre - být dobrým designérem. Prvním z nich je teoretická a praktická základna v ilustraci, fotografii a zejména typografii. Dalsím pilírem reknene by mela být historická základna a to nejen v designu, ale umení obecne - vnimání souvislostí a inspirace (ne vsak apropriace té v cechách vidím az moc). No a v neposlední rade ac to zní paradoxne management. Nemyslím tím vsak prípravu na danové poradenství, ale spís - kdo je designér, co nabízí a jak funguje systém v rámci legislativy a jak se to odrází v kuture. Jakási sociální zodpovednost designéra vuci okolí. Jak vís to jsem zminoval i v clánku pro Magazín Typo.
    S tímto základem más pak moznost si vychovat zodpovedné, kvalitní a uvedomelé designéry jakými byl treba v minulosti Karel Taige nebo Ladislav Sutnar.

Never heard of it - check the website!

    Je tady, ale i jiný pohled a sice s pohled blogger - designér. Nekolikrát jsem tuto teorii prezentoval pred studenty a obhajoval jako správný krok k sebevzdelávání. Jeden príklad za vsechny je blogger a designér BITTBOX. Za rok vytvoril jeden z nejctenejsích soukromých blogu o grafickém designu ba co více nabízí radu uzitecných vecí a rad pro zacínající designéry. To samo se mu odrazilo v nekolika rozhovorech a reportázich pro ruzná média. Ba co více produkuje radu tutoriálu, které jsou komercne úspesné. Jak sám o sobe napsal "Blogování ze mne udelalo opravdu designéra".

    Sám vís jak to je, já jsem z cech pomerne dlouho a v cechách jsem neucil, jen prednásel na otevrených seminárích, takze to neposoudím. Nicméne soukromé skoly tady v Anglii mají naprosto odlisný prístup ke studentum nez ty ostatní. Volal ti napríklad nekterý ze studentu, ze potrebuje poradit ve 22:30? Asi ne. Na soukromé skole je to celkem bezné. Rada mezinárodních studentu platí za BA bezmála £8000 nekdy az £12000 (cca 240 000 Kc) takze skola pro ne musí zajistit adekvátní studijní prostredí.




Tenhle detail jsem objevil taky. Napríklad, kdyz jsem mel moznost videt klauzurní práci Matea Lorenziho (ital studující design v benátkách), se kterým jsem se seznámil behem mé stáze v Dumbaru. Jen jeho research dokument, byl obsahlejsí a celistvejsí, nez vetsina teoretických magisterských prací studentu designu na FaVU v brne. A to byla jen research, príprava pro jeho práci. Ta zodpovednost me uplne dostala.
    Presne tak, pro srovnání má skusenost s asijskou komunitou studentu, které jem mel moznost poznat za své stáze ve francouzském ESAD. Byli to neskutecní dríci a kvalita jejich projektu byla podporena neskutecnou precizností. Nutno poznamenat, ze rada precizne provedených prací postrádala základní vec a sice - myslenku.
    Naopak má zkusenost s japonskými studenty tady v UK byla / je sokující - jednoduse receno dokonalost sama. Preciznost a zanícenost se kterou se vrhali do projeku byla mnohdy az zarázející. Metodologie jejich prípravy dostala i mne a to je co ríct. Vedeli presne co delají, ceho chtejí dosáhnout a výsledek byl ohromující.
Skoda je, ze z té doby nemám zádnou fotodokumentaci.

    Zastávám proto názor - delej to porádne nebo vubec. To také platí o nekterých projektech, které jsem delal a nebo odpískal. Soucastná zkusenot odrází to co jsem se snazíl prosadit za své freelance praxe v CR. Zadání, rozbor, znalost trhu a problematiky klienta s tebe delá lepsího designéra, protoze vís presne co a pro koho delás. Pokud ti nekdo nabídne projek - potrebuji web prístí týden máme prezentaci - ríkám automaticky ne. Ne vsak proto, by to nemohl být dobrý web, ale bez testovaní a porásné analýzy / prípravy do toho proste nejdu. Je zde vsak i rada malých klienu, kterí neznají problematiku webu a chování v prostredí internetu (nebo jak se to dá správne ríci cesky) a ti nakonec studii ocení daleko více nez velké firmy. Uvedomí si totiz svoji pozici na trhu a co vse obnásí být online. A jak jsem nedávno slysel na jedné prezentaci "You are not the centre of the universe"  nebo cesky "nejste stredem vesmíru" a o to tady jde. Ale o tom nekdy jindy.
    Zpet ale k research study tvého kolegy z Studia Dumbar. Po dokoncení FaVU jsem rozlozil svou diplomku na nekolik malých dílu, které jsem pak patricne prepracoval. Po více jak dvou letech práce jsem skoncil s krátkou statí cca 28 stran opravdu hodnotného textu, který je v své podstate zadáním mé doktorandské práce - Digital Typography.


Jak to ted teda vypadá s tvým projektem Digitální typografie? Muzes ctenárum trochu priblízit tvuj zámer? Vzdy jsem to chápal tak, ze motivem k práci na digitální typografii byla absence takového materiálu, která by digitální typografii jasne definovala a tím ji zároven odlisila od typografie knizní.
    Myslím, ze neuskodí trochu objasnit jaká byla historie DT pred její soucastnou podobou. Po obhájení BcA. jsem strávil bezmála 2. mesíce hledáním publikace jez by seriozne definovala prostredí internetu v oblasti typografie. Nasel jsem radu studií zejména na YALE Univerity (USA), Reading University (UK), které v té dobe pojednávali o obecných zásadách typografie na internetu. Jedna strana byla prílis technická a postrádala vizuální podobu a druhá byla pouze estetická a naopak nereflektovala prostredí pro které je písmo urceno a tak vznikla jakási mezera, kterou jsem si dal za cíl vyplnit.
    S politováním jsem nenasel zádnou odezvu v ceských vodách a tak jsem se obrátil do sveta. Nasel jsem 3 lidi jenz publikovali state o typografii jenz by mohli rozsírit mou práci. Nutno poznamenat, ze to nebyli typografové, ale teoretici umení a designéri jenz svou vásen k typografii obecne nikterak neskrývali. Leeds (UK), Rens (FR), Reims (FR) to byl výcet universit kde jsem se mohl obrátit pro pomoc - nakonec zvítezila Francie a ESAD do které jsem odjel na 4 mesíce.
    A tam to vsechno zacalo - obrovská universitní knihovna se tremi party knih jenom o designu a typografii, aktuální magazíny, ale hlavne videotéka se vsemi potrebnými materiály, které jak jinak byly ve francouzstine. S nacerpanými materiály jsem pak zahltil pana prof. Laurent Burte, který veci rázne optimalizoval a usmernoval k podobe, kterou jsem si privezl zpet do Cech.
    Projekt byl rozdelen do ctyr ucelených celku kde kazdý z nich prezentoval jinou cást digitální typografie. Úvod, byl spíse jakýmsi shrnutím poznatku od doby Bauhausu do príchodu digitálního písma na který volne navazovala cást zmutovaných typografických pravidlech jenz si v podstate kazdý vykládá jinak. Nakonec praktické resení jednotlivých príkladu, které se do jisté míry shodovalo s tím co prezentuje na svých stránkách Typomil. Smutné je, ze jsem nemel moznost prezentovat ani jeden znich.
    Dnesní podoba knihy / studie je naprosto odlisná a více se zabývá teorií a principy designu odvozených z univerzálních principu designu a konstrukce písma a layoutu. Kniha je dále rozsírsná o soucastné poznatky a sociálni studie chování na internetu, které ovlivnuje vnímáni typografie v sirsích souvislostech. Tolik tedy strohé shrnutí. Rád bych knihu prezentoval siroke verejnosti a obecne ji uvedl do podvedomí, coz ale lepsím prípade zabere minimálne jeste rok. Kniha jak se dá predpokládat bude mít svou online verzi, která bude z cásti volne ke stazení. Soucástí budou i "theme" které budou reflektovat nove zavedené HTML5, WEB 2.0, SEO, etc. Web bude pravdepodobne dvoujazycný (EN/CZ) i kdyz to zálezí na odezve.




Pro srovnání. Mám malou sestru ve skolním veku, a kdyz jsem videl typografickou kvalitu ucebnic, tak jsem byl mírne receno zdesen. Ale zároven jsem vedel, ze já osobne v tomto smeru zádnou nápravu nemuzu udelat. Chyby vidím, ale nejsem typograficky natolik vzdelán, abych to mohl zodpovedne kritizovat.
    Upríme ceské knihy pro deti jsem nevidel uz dost dlouho, ale podle toho co vidím v UK je to des - typografie dostává opravdu nekdy na frak.
Zodpovedne kritizovat muzes, pokud nabízís resení. Kritizovat jen tak je spís ke tvé skode, protoze vlastne tvá kritika nic neresí a vyzdvihuje tvé jméno v negativním smyslu. Byl jse nedávno soucástí rozhovoru na téma detská literatura - zahrnující ilustraci a typografii a jednoznacne typografie je to poslední co nakladatele zajímá. "Times nebo Baskerville ono je to jedno je to pro deti a nemusíme to kupovat!" Nakonec to, ze existuje jakási mentální podoba jazyka uz nikoho naprosto nezajímá. Takze nakonec muzes mít dobrého ilustrátora a dobrého sazece, ale nakonec rozhodne nakladatel (tedy v nasem prípade peníze a práce na poslední chvíli).
    Na druhé strane si myslím, ze to není ani tak o vzdelání jako spíse o citu. Samosebou, ze by to melo být podporené urcitou vedomostí nebo spís praxí kterou jsi prosel. To z tebe delá teoretika / praktika.


Z tohoto lidského hlediska, necítil jsi pri psaní urcitý respekt, nebo dokonce pokoru, ze se poustís do tak závazného dokumentu, který by napríklad mohl definovat pravidla digitalní typografie podobne, jako definovala pravidla pro tiskoviny typografie od Filipa Blazka? Ten pocit zodpovednosti muze být svazující.
    Kdybych byl na úplném zacátku rekl bych, ze zodpovednost je obrovská. Nestojím vsak na úplném zacátku mám za sebou beznála 4 roky projektu, jenz dostává podobu, kterou jsem ocekával. Navíc nesnazím se veci kritizoval, ale formulovat pro dva ruzne svety a v tomto smeru narustá jistá nervozita / zodpovednost. Cekám na feedback z nekolika universit kde jsem práci poslal a jakmile se to overí, univerzity budou prizvání jako korespondenti a muzeme participovat / spolupracovat. Ale to je jeste hudba budoucnosti. Jakmile to bude venku budes první z cechu, který to uvidí.
   
    Mel jsem nekolik nezavislých rozhovoru, které v jisté míre otevírají téma návaznosti na publikaci Filipa Blazka a Pavla Kocicky Praktická typografie. Muj zámer je ponekud odlisný nez byla jejich publikace. V první rade popisuji rozdílné médium a rozdílné prostredí, které v mnohém není ani definováno a v druhé rade praktické príklady na kterých byla jejich kniha zalozena, já separuji v odlisné (interaktivní) forme. Musím ale priznat, ze mnohému jsem se z této knihy naucil - myslím tím nejen obsahove, ale i stylem psaní a organizací jednotlivých statí. Filipovi aktivity pravidelne sleduji - jelikoz je to jediný kvalitní TYPO kanál z Cech.
    Pokud by tedy mela Digitální Typografie na neco navazovat tak to bude kniha "Die Neue Typographie" of Jana Tschicholda, protoze ten stejne jako Ladislav Sutnar jsou mojí nejstálejsí teoretickou inspirací.


Dekuji za rozhovor. Záverem dodávám, ze v soucasné dobe vysel s Jirím clánek v casopisu Font a v magazínu Typo.
Díky za pozvání.

Jirí Mocicka
11. 11. 2008 Grewitch Londýn
www.givision.net
info@givision.net

Prectete si dalsí clánky v rubrice:
Rozhovory

Autor clánku:
Lukás Veverka